Jen zalézt do postele a už nevylézt – 6.11.2012

Omlouvám se, že jsem zase pěkně dlouho nic nenapsala, ale nějak nebylo o čem psát, nechtěla jsem blog zásobovat krátkými články o ničem, které by stejně nikdo nečetl. Ale dnes už jsem se rozhodla psát a tak mě napadá, že většinou píšu, když mám extrémně špatný den a špatnou náladu, nebo naopak extrémně dobrý den, ale při tom špatném to jde přece jen lépe, nevím, jestli je to dobře, nebo ne..

No to je jedno.. Teď vám řeknu, proč je dnes můj den leda tak na zalezení do postele.. Nebo celý týden? Vypadá to, že ano.. To nám to ale pěkně začíná..

 

Hrozné chvíle, ač jsem si to tehdy neuvědomovala, začaly už v neděli, když jsem odjížděla. Malá sestra mě šla, jako každý týden, doprovodit na nádraží, tam mě objala, dala mi pusu a šla domů.. Ale tentokrát to bylo jiné, její objetí bylo silné, v jejich očích byly slzy.. V té chvíli vytryskly slzy i mě.. Tohle mě jednou zničí.. Ten víkend s rodinou uteče vždycky tak hrozně rychle, že si ho ani nestihnu pořádně užít.. Je mi vždycky v neděli před odjezdem tak hrozně mizerně.. Chtěla bych ještě zůstat doma.. Chvilku.. S malou, s mamkou, s bráchou, s babičkou..:-( To byla první strašná chvilka, chvilku smutku, kdy jsem chtěla zůstat doma s malou a být dál její velká ségra, ta ségra, co vidí každý její krok, co si s ní hraje, hlídá ji, ta co jí miluje.. Nechtěla jsem odjet a nechat jí samotnou..

Druhá apokalypsa nastala hned v pondělí ráno – známka z testu z ekonomie.. Za 3…!! Sakra za 3..!! Ekonomie, předmět, kterej mám tak hrozně ráda, předmět, kterej mě baví, jde mi, jakto, že mám za 3? Jo já už vím, protože jsem se na to ani nepodívala a myslela jsem si, že to prostě nějak napíšu, ale ono ne..! Mandarinko, tohle jsi podělala..

Třetí apokalypsa nastala dnes, kdy jsem musela psát test z Biologie, na který jsem se ani nepodívala a vůbec jsem to neuměla. Napsala jsem si sice na lavici hrozně dlouhej tahák, ale vůbec mi nepomohl, bylo tam úplně něco jiného, do háje..! To bude mnohem horší, než za 3..! Mandarinko, začni se sebou něco dělat..

Čtvrtá apokalypsa nastala také dnes a to, když jsme dostali opravené čtvrtletní testy z matematiky a na tom mém se v levém dolním rohu červeně vyjímalo slovo „Dostatečně“.  Sakra, já doufala, že to bude alespoň za 3..! Matematika mi nikdy nešla a tady na téhle škole mi nejde už vůbec, ale čtyřka z čtvrtletního testu? Bojím se.. A jsem na sebe naštvaná, do háje Mandarinko..!

To jsem tu školu začala flákat brzo..! Sakra.. Tohle jsem přece nikdy nechtěla.. Nechtěla jsem se bát každého zkoušení, že to nezvládnu, nechtěla jsem se bát všech testů.. Vždycky jsem chtěla, abych já byla ta, co ude vždy na všechno připravená a né ta, co bude propadat..

Jasně. říká se, že stačí chtít a učit se.. Já chci, vážně chci, jen do toho učení mě ještě někdo musí dokopat.. A taky, byvakování na intru moc podmínek k učení nedává, protože jsme na pokoji dvě a Lenička a učení, to nejde moc dohromady a já n učení potřebuju klid, toho se mi tu ale moc nedostává a nechci Leničku omezovat, nechci, aby kvůli mě nemohla poslouchat písničky, nechci aby kvůli mě nemohla telefonovat s přítelem, ale taky nechci propadat.. Já vážně nevím co mám dělat..

Ale jednu věc vím, musím s  těmi svými známkami něco udělat, protože jinak buď propadnu, nebo mi mamka zabaví notebook a nebo budu tak vystresovaná, že budu muset přestoupit někam na učňák a to se mi zatím opravdu nechce, myslím..

Lepším známkám zdar!

Jo a ještě pátá apokalypsa.. Lenča je zase nejspíš nemocná, takže dnes odjela domů, protože měla narozeniny a v sobotu jsme to měli slavit, tak aby se vyležela. Z toho vyplývá, že jsem tu zase sama.. Lidi, z toho mi brzy hrábne.. Ještě 3 dny.. To zvládnu.. Lenička mi tu nechala notebook, abych mohla koukat na filmy a taky všude po pokoji nacházím vzkazíky od ní, je to fajn.. Je to věčná optimistka..;-)

S láskou

Statečná Mandarinka

 

 

Protože slunce vysvitne vžycky

Rozhodla jsem se zahodit za hlavu všechen svůj hrozný pesimismus a negativní náladu. Od dnešního dne se ze mě stává úžasný člověk, který bude své okolí nabíjet pozitivní energií a nebude se zaobírat zlými věcmi, které stejně nemůže změnit, bude se raději soustředit na ty krásné věci a užívat si je, protože život je moc krátký na to, abychom se trápili, no ne?

Takže.. Do školy začnu chodit s úsměvem, začnu omezovat slzavé údolí, které prožívám na internátu (musím začínat pomalu), začnu se těšit na každou lekci tanečního, protože už mám svého stálého tanečníka (jmenuje se Petr, mám jeho telefonní číslo, skvěle tancuje, je to kus a má skvělej smysl pro humor..!), pokusím se překousnout to, že nemám ráda třídní učitelku a budu se přes to přenášet s úsměvem, nebudu smutnit kvůli špatným známkám, ale budu se snažit si je opravit..:-)

Takže abych to shrnula, pokusím se zaujmout jiné postavení ke svému životu, lepší, usměvavější, méně starostlivé a budu okolo sebe šířit pozitivní náladu, protože chci, aby jste mě vy všichni měli rádi a cítili se v mé společnosti dobře..! :-)

Za to, že jsem se pustila do této akce může hlavně Markétka, to díky ní se přestávám trápit.. Mám Tě ráda..:-) A děkuju za tebe.. Další zásluhu na tom, všem má Lucka, Evelin, Lenča a samozřejmě maminka..;-) Všechny vás mám ráda a ani nevíte, jak moc jsem vám vděčná, za to, že jste se mnou..:-)

Tvrdé pády snílka

Přetrpím celý den ve škole s myšlenkami upřenými na toho jediného člověka, na NĚJ. Na to, jak si s ním budu psát až příjdu ze školy, jak si budeme povídat a bude to fajn.. Na to, jak spolu potom půjdeme ven a užijeme si krásný den..

Když jsem dnes ráno oznámila Lenče, že spolu chodíme, byla jsem hrozně šťastná a dobrá nálada se mě držela celý den.. Lenča mi ho schválila, trošku se bojí, ale řekla, že když budu šťastná já, bude i ona..

Všechno jsem to měla tak krásně naplánované a zidealizované a proto potom, když jsem přišla na skype a on tam byl, tvrdě jsem dopadla na zem. Nevím co se stalo, asi měl špatný den, potřeboval si na někom vylít zlost a já se zrovna naskytla jako vhodný terč.. Nevím, ale postavil mě tvrdě na zem..

Nesnáším to, nesnáším, když mi někdo takhle kazí moje představy.. A když je to zrovna on.. Tak dlouho jsem se snažila a teď to vyšlo a vypadá to, jako by to mělo jít zase všechno hned do háje.. :-(

Jak zdravíš do telefonu?

Už několikrát jsem přemýšlela nad tím, jak pozdravit lidi do telefonu. Nevím, jestli jsem jediná komu to vrtá hlavou, ale chtěla bych mít nějáký svůj pozdrav, nebo tak něco. Víte mě přijde vůči tomu volajícímu hnusný, když mu řeknu třeba „No?“ a to já většinou říkám, nebo taky „Ano?“ ale ono z toho stejně vždycky vznikne spíše to „No?“ tak je to jedno.. A proto nad tím tak dumám, znáte to..:-D

Mohla bych volajícího pozdravit třeba normálními slovy jako „Ahoj,  Čau, Dobrý den“, nevím proč, ale to mi ke zvednutí telefonu nějak nesedí, nebo když třeba nevím kdo volá, taky volím to otravné „No?“ a je to vážně otravné a nelíbí  se mi to, ale jak mám vymyslet originální pozdrav, když už tolik pozdravů bylo vymyšleno, ale já si prostě nemůžu vybrat, nemůžu za to.

Můj bratr třeba kamarády co mu volají zdraví slovem „Příjem“ nebo taky „Slyším“ . Přijde vám to normální? Podle mě by se o tom dalo pochybovat. Příjem zní jako by chytal signál.. (E.T. volá domů).

Doufám, že nejsem jediná kdo to řeší, protože pak už bych vážně začala pochybovat o tom, jestli jsem  normální..

Jak do telefonu zdravíte vy? :-)

Pár postřehů ze včera (foto)

Tak jsem byla včera zase nakupovat, protože i když jsem se na zimu, nebo spíše na Vánoce a sníh  těšila tak takhle brzo mě opravdu překvapil, musela jsem se vydat koupit si nějákou zimní výbavičku. Koupila jsem si boty, čepici, rukavice a pak ještě nějáké doplňky, které se zimou nemají co dočinění, jen mě prostě zaujaly a musela jsem si je koupit, znáte to..;-)

Pod perexem budete mít fotky..:-)

Už je to vážný

Tak já teda nevím jak u vás, ale u nás včera začalo sněžit a sněžilo celou noc, takže tu máme krásnou bílou pokrývku na kterou jsem se fakt těšila, protože teď už vážně můžu mít oprávněně vánoční náladu a nikdo mě nebude mít za blázna, teda doufám..;.-) Jen mě trošičku, vážně maličko děsí, že nemám žádné boty, ale pouze botasky, tak to je takový malý detail, ale já to nějak vymyslím..;-)

Dnes ráno jsem vám nafotila pár fotek z okna jak to u nás vypadá, tak se pokochejte..;-)