Archív | Listopad, 2012

Jen zalézt do postele a už nevylézt – 6.11.2012

6 lis

Omlouvám se, že jsem zase pěkně dlouho nic nenapsala, ale nějak nebylo o čem psát, nechtěla jsem blog zásobovat krátkými články o ničem, které by stejně nikdo nečetl. Ale dnes už jsem se rozhodla psát a tak mě napadá, že většinou píšu, když mám extrémně špatný den a špatnou náladu, nebo naopak extrémně dobrý den, ale při tom špatném to jde přece jen lépe, nevím, jestli je to dobře, nebo ne..

No to je jedno.. Teď vám řeknu, proč je dnes můj den leda tak na zalezení do postele.. Nebo celý týden? Vypadá to, že ano.. To nám to ale pěkně začíná..

 

Hrozné chvíle, ač jsem si to tehdy neuvědomovala, začaly už v neděli, když jsem odjížděla. Malá sestra mě šla, jako každý týden, doprovodit na nádraží, tam mě objala, dala mi pusu a šla domů.. Ale tentokrát to bylo jiné, její objetí bylo silné, v jejich očích byly slzy.. V té chvíli vytryskly slzy i mě.. Tohle mě jednou zničí.. Ten víkend s rodinou uteče vždycky tak hrozně rychle, že si ho ani nestihnu pořádně užít.. Je mi vždycky v neděli před odjezdem tak hrozně mizerně.. Chtěla bych ještě zůstat doma.. Chvilku.. S malou, s mamkou, s bráchou, s babičkou..:-( To byla první strašná chvilka, chvilku smutku, kdy jsem chtěla zůstat doma s malou a být dál její velká ségra, ta ségra, co vidí každý její krok, co si s ní hraje, hlídá ji, ta co jí miluje.. Nechtěla jsem odjet a nechat jí samotnou..

Druhá apokalypsa nastala hned v pondělí ráno – známka z testu z ekonomie.. Za 3…!! Sakra za 3..!! Ekonomie, předmět, kterej mám tak hrozně ráda, předmět, kterej mě baví, jde mi, jakto, že mám za 3? Jo já už vím, protože jsem se na to ani nepodívala a myslela jsem si, že to prostě nějak napíšu, ale ono ne..! Mandarinko, tohle jsi podělala..

Třetí apokalypsa nastala dnes, kdy jsem musela psát test z Biologie, na který jsem se ani nepodívala a vůbec jsem to neuměla. Napsala jsem si sice na lavici hrozně dlouhej tahák, ale vůbec mi nepomohl, bylo tam úplně něco jiného, do háje..! To bude mnohem horší, než za 3..! Mandarinko, začni se sebou něco dělat..

Čtvrtá apokalypsa nastala také dnes a to, když jsme dostali opravené čtvrtletní testy z matematiky a na tom mém se v levém dolním rohu červeně vyjímalo slovo „Dostatečně“.  Sakra, já doufala, že to bude alespoň za 3..! Matematika mi nikdy nešla a tady na téhle škole mi nejde už vůbec, ale čtyřka z čtvrtletního testu? Bojím se.. A jsem na sebe naštvaná, do háje Mandarinko..!

To jsem tu školu začala flákat brzo..! Sakra.. Tohle jsem přece nikdy nechtěla.. Nechtěla jsem se bát každého zkoušení, že to nezvládnu, nechtěla jsem se bát všech testů.. Vždycky jsem chtěla, abych já byla ta, co ude vždy na všechno připravená a né ta, co bude propadat..

Jasně. říká se, že stačí chtít a učit se.. Já chci, vážně chci, jen do toho učení mě ještě někdo musí dokopat.. A taky, byvakování na intru moc podmínek k učení nedává, protože jsme na pokoji dvě a Lenička a učení, to nejde moc dohromady a já n učení potřebuju klid, toho se mi tu ale moc nedostává a nechci Leničku omezovat, nechci, aby kvůli mě nemohla poslouchat písničky, nechci aby kvůli mě nemohla telefonovat s přítelem, ale taky nechci propadat.. Já vážně nevím co mám dělat..

Ale jednu věc vím, musím s  těmi svými známkami něco udělat, protože jinak buď propadnu, nebo mi mamka zabaví notebook a nebo budu tak vystresovaná, že budu muset přestoupit někam na učňák a to se mi zatím opravdu nechce, myslím..

Lepším známkám zdar!

Jo a ještě pátá apokalypsa.. Lenča je zase nejspíš nemocná, takže dnes odjela domů, protože měla narozeniny a v sobotu jsme to měli slavit, tak aby se vyležela. Z toho vyplývá, že jsem tu zase sama.. Lidi, z toho mi brzy hrábne.. Ještě 3 dny.. To zvládnu.. Lenička mi tu nechala notebook, abych mohla koukat na filmy a taky všude po pokoji nacházím vzkazíky od ní, je to fajn.. Je to věčná optimistka..;-)

S láskou

Statečná Mandarinka

 

 

Reklamy

Protože slunce vysvitne vžycky

1 lis

Rozhodla jsem se zahodit za hlavu všechen svůj hrozný pesimismus a negativní náladu. Od dnešního dne se ze mě stává úžasný člověk, který bude své okolí nabíjet pozitivní energií a nebude se zaobírat zlými věcmi, které stejně nemůže změnit, bude se raději soustředit na ty krásné věci a užívat si je, protože život je moc krátký na to, abychom se trápili, no ne?

Takže.. Do školy začnu chodit s úsměvem, začnu omezovat slzavé údolí, které prožívám na internátu (musím začínat pomalu), začnu se těšit na každou lekci tanečního, protože už mám svého stálého tanečníka (jmenuje se Petr, mám jeho telefonní číslo, skvěle tancuje, je to kus a má skvělej smysl pro humor..!), pokusím se překousnout to, že nemám ráda třídní učitelku a budu se přes to přenášet s úsměvem, nebudu smutnit kvůli špatným známkám, ale budu se snažit si je opravit..:-)

Takže abych to shrnula, pokusím se zaujmout jiné postavení ke svému životu, lepší, usměvavější, méně starostlivé a budu okolo sebe šířit pozitivní náladu, protože chci, aby jste mě vy všichni měli rádi a cítili se v mé společnosti dobře..! :-)

Za to, že jsem se pustila do této akce může hlavně Markétka, to díky ní se přestávám trápit.. Mám Tě ráda..:-) A děkuju za tebe.. Další zásluhu na tom, všem má Lucka, Evelin, Lenča a samozřejmě maminka..;-) Všechny vás mám ráda a ani nevíte, jak moc jsem vám vděčná, za to, že jste se mnou..:-)