Archív | Září, 2012

Taneční kurz

30 zář

Už je to definitvní, včera večer jsem odeslala přihlášku do podzimního tanečního kurzu Gregoriades, který se koná v Plzni. Do tanečních jsem opravdu chtěla, ale vidina, že bych tam měla chodit sama a potom večer jezdit sama na intr se mi moc nelíbila, chtěla jsem to vzdát, ale pak jsem si řekla, že si přece nenechám zkazit něco o čem sním kvůli tomu, že bych jezdila sama, třeba tam potkám někoho se stejnou cestou..:-)

Pár informačních záležitostí, kdyby se náhodou i někdo z vás chtěl zůčastnit..:-) 
Jsou dvě formy kurzu – v 18:30 a ve 20:00, můžete si zvolit podle sebe. Kurz má 11 lekcí, ve kterých by nás měli lektoři naučit 20 různých tanců. To co vás asi všechny zajímá je cena kurzu, která je pro dívku 2000 kč. Já jsem platila 2600, protože jsem si koupila ještě fota a další věci, které nabízejí..:-) A poslední věc, kurz se zahajuje 9.10.2012 v Měšťanské besedě v Plzni..:-)
v
Jak je to s mou výbavou? 
Mám dvoje krátké šaty (podle lektorů jsou na tyhle zkoušky lepší krátké šaty, abychom si viděli na nohy, což podporuji..:-)). Mám jedny černé a druhé zelené šaty (pokud bude zájem, vyfotím). Boty mají mít dívky na podpatku, ty si jedu já v sobotu pořídit, už se těším..! 
Jak bych to shrnula? Budu ráda, když někoho z vás na kurzech potkám, takže pokud někdo budete chodit, dejte mi vědět..:-) Už se vážně těším až kurzy začnou a v sobotu se jede nakupovat do Karlových Varů..:-)
Pěknou neděli..:-*
Reklamy

Jak mi internát změnil život

29 zář

Když jsem se v osmé třídě rozhodovala, co bych chtěla v příštích mnoha letech dělat, bylo to těžké, dlouhé a nervově náročné rozhodování, ale pár věcí jsem věděla – nebudu pracovat rukama, ale hlavou, nebudu při práci používat biologii, dějepis a chemii, protože je nesnáším a naposled, nebudu na internátu..

A ono ejhle.. Jsem 75 km od domova na internátu.. 
Přísahám, že jít na internát jsem nikdy neplánovala, vlastně jsem tam ani nechtěla. Ale stačilo pár debat s přáteli a já jsem tu.. 

V 6. patře sídlím jááá

Ale kvůli intru jsem musela změnit některé své návyky..

  • Televize – Tu na intru sice máme, ale v klubovně, takže buď tam někdo je a nebo to prostě není ono. Já jsem měla zažité některé své seriály – Ulice, Ordinace.. A teď? Sotva se občas podívám na Ulici, prostě nestíhám..
  • Bez maminky – No jo.. Já, která jsem do školy všechny papíry na podepsání nosila jako první, je teď nosím jako poslední, protože je dávám podepisovat přes víkend. Nemůžu každý den mamce říkat, co bylo ve škole apod. Někdy mě to zamrzí..
  • Úklid – Každé ráno před odchodem do školy musí náš pokoj vypadat, jako by jsme tam ani nebyli a každý čtvrtek provádíme generální úklid, kdy vytíráme, utíráme prach a umýváme zrdcadlo, na to jsem nebyla zvyklá..:-)
  • Nežiju dny – Když jsem byla doma, žila jsem každým dnem jednotlivě, teď žiju týdny, na pět dní jedu pryč, na dva domů.. Vím, že to zní nesrozumitelně, ale všichni co byli nebo jsou na internátu ví o čem tady mluvím. 
  • Bez soukromí – Když jsem na intru, většinou je tam pořád Lenča semnou, nemám soukromí, nemám svůj klid. Mám Lenču ráda, ale když jí vidím neustále, taky už je toho občas moc, potřebovala bych alespoň hodinku denně být sama a v klidu..
  • Společné sprchy – Na celé patro máme 3 sprchy, to je pro takové množství holek opravdu málo a občas je to k vzteku. Proto si musím najít svůj čas, kdy tam nikdo není, alespoň že to takhle jde..
Takže vy moji milí, co se chystáte na intr, připravte se, že to nebude jako doma..:-)

Neumím balit

25 zář

K tomuto přesvědčení jsem dospěla už 2. 9. 2012, když jsem si poprvé balila věci na intr. Takhle jsem si sedla na zem a dávám věci do tašky  a ono ejhle, vešla se tam sotva polovina, přišla mamka a narvala do tý tašky všechno – jak to udělala je mi doposud záhadou – .
   Taška byla strašně těžká, ale na intr mě vezli, takže to nějak šlo.
    Když jsem jela domů, taška byla lehká a  zaplněná jen z poloviny, bylo mi skvěle. Další týden jsem už zase jela s tou velkou taškou, i když jsem plánovala, že si vezmu tu menší, to už se na intr jelo složitěji, protože jsem cestovala vlakem – na schodech do vlaku jsem se málem rozsekala, ale nevadí- . Domů jsem se opět vracela z lehkou a z poloviny plnou taškou. Jak já to sakra dělám? Lenča to vyřešila – Domí, když jedeš na intr, máš plnou tašku jídla, když se vracíš, všechno už jsi sežrala..! – ta je na mě milá, co?

Teď, když jedu na intr už po čtvrté, jedu podruhé s malou taškou, do které mám stejně velké problémy všechno narvat, takže když tašku konečně zapnu a mamka mi podá sušenku, abych si jí vzala sebou, musím jí nechat doma, ano, až tak špatně na tom jsem..:-D. Balení mi prostě nejde, ale pořád se utěšuji myšlenou, že  se to časem zlepší (ha ha).

Ale jak jsem tak nad tím minulý týden přemýšlela při vybalování na intru, tak jsem v tý tašce měla fakt hodně jídla.. A já toho přece tolik nesním, nebo snad jo? :-P Néé..
    Je tu někdo, kdo má s balením stejné problémy jako já? A nebo jsem nějáký extra případ..?

Viděla jsem *HO* !! – Miloše Novotného

24 zář

Jak už jsem se přesvědčila, většina lidí z mého okolí neví, kdo je to Miloš Novotný, můj idol. Takže ještě než se rozepíšu, napíšu vám, kdo je tento dokonalý mladý muž.
   Miloš je úžasný, sympatický a krásný mladík, který se minulý rok účastnil televizní show Česko Slovensko má talent. Držel se tam celkem dlouho, ale bohužel nevyhrál. Já jsem si ho ale kvůli jeho vzhledu a povaze zamilovala od začátku a miluji ho stále.

Vždy jsem toužila spatřit ho na vlastní oči a byla jsem opravdu ráda, že Miloš je Plzeňák..:-) A studuje na Střední průmyslové škole dopravní. Tím se má šance na setkání s ním znásobila. Detailně a dlouho jsem plánovala, jaké bude naše setkání a když jsme se minulý týden v pátek opravdu náhodou setkali, nebylo to podle mých představ, ale hlavní přeci je, že jsem ho viděla, no ne? :-)

To takhle jednou…

Měli jsme tělocvik a šli do Borského parku, jak jsem později zjistila, chodí tam běhat většina škol. Běželi jsme s panem učitelem kilometr a půl a pan učitel nám celou dobu říkal, že je to jen rychlá chůze a jak nás šetří ( ha ha, po doběhnutí jsem se nemohla nadechnout a měla úplně mokré tričko). Když jsme tedy ten vražený kilometr a půl doběhli, usmyslel si pan učitel, že asi ještě nemáme dost a dal nám k tomu ještě 800 metrů na známky. 
Jak jsme tam tak stáli, proběhl okolo nás chumel kluků a jedna ze spolužaček jen prohodila „Hele to byl ten z tý SuperStar, ne? „ většina holek nechápala o kom, že to mluví, ale mně to hned došlo.. Miloš..!!! Celá jsem se rozzářila..! Upravila jsem vlasy a 800 metrů na známky mohlo začít, Miloš byl skvělá inspirace a  já běžela jako o závod, až jsem se sama divila jak mi nohy kmitají..! 
   A najednou tam na trávníku čelem k nám stojí kluci a cvičí a ten jeden jediný, který stál zády k nám a předcvičoval ostatním byl Miloš. Když jsme běželi okolo, kluci začali Miloše ignorovat a dívali se na nás, potom co jim Miloš s úsměvem vynadal se i on na  nás otočil, sakra já byla v sedmym nebi..!!! On je tak krásnej, tak dokonalej a ten úsměv..!! Ouáááá..!!! 
Doufám, že to v pátek nebylo naposled, co jsem ho viděla, že se třeba ještě někdy potkáme a že u toho třeba budu vypadat líp, nebudu mít rozcuchaný vlasy, propocený tričko a na sobě tepláky. Ale spatřila jsem ho a jsem za to vážně moc, moc ráda..:-)

Netbook NENÍ Notebook

23 zář

Dnes jsem tu s takovým tématickým článkem zaměřeným hlavně na slečny, které se chystají koupit si nový počítač a rozhodují se mezi Netbookem a Notebookem. Snad nemusím vysvětlovat, co je co, ale kdyby náhodou někdo nevěděl, tak Netbook je zmenšenina Notebooku.

I já jsem už téměř před rokem – teda ten čas letí – byla ve stejné situaci, věděla jsem, že potřebuji nějáký počítač, ale nevěděla jsem, zda Netbook, či Notebook. Ale moje rozhodnutí bylo celkem lehké, věděla jsem, že počítač budu mít na intr, proto jsem chtěla nějáký kompaktní a praktický, líbí se mi malé věci a chtěla jsem něco levného, takže jsem byla prakticky ihned rozhodnuta pro koupi krásného malého Netbooku.

Ze začátku bylo všechno s Netbookem skvělé, já byla spokojená, ale  postupem času jaksi začal stávkovat, protože jsem ho zatěžovala čím dál, čím víc. Dělala jsem více operací najednou, měla otevřeno několik oken, do toho ještě puštěné písničky a na to už můj Netbooček nějak nestačil a při těchto operacích se seká.
     V poslední době ho používám hlavně pro psaní článků na blogu, vlastně slouží hlavně pro účely blogu, takže tu pořád něco upravuju, píšu. A světe div se, on i ten blog můj Netbooček pořádně zatěžuje, přece jen design je dost propracovaný a to dává grafice zabrat, články, kde je hodně obrázků, jsou taky občas těžší na zpracování, ale není to tak hrozné. A také je něco jiného vidět články na mém malém monitoru a na velkém, ale já myslím, že články nějak neblbnou, bohudík, ještě to tak..


Tímto článkem vám ale chci říct, že když už si vybíráte počítač, nejdříve si ujasněte, na co ho budete používat. Jestli na něm chcete  tvořit nějáké složité tabulky, grafy, jestli potřebujete rychlý internet, tak po Netbooku rozhodně nesahejte, je sice roztomilý, ale není nejrychlejší a nejspolehlivější. A mnoho z vás, co jste zvyklí na rychlé a dobré připojení by Netbook mohl štvát, i u mě tomu ze začátku tak bylo, teď už jsem si zvykla a vím, že na svůj Netbooček musím pomalu, aby se na mě nenaštval a nevypl se, že toho po něm nesmím chtít hodně a musím být opatrná..:-)

Ještě bych nakonec dodala, že tímto článkem rozhodně nechci říct, že jsou Netbooky špatné. Já bych ten svůj za nějáký velký a špatně přenosný Notebook nevyměnila, jsem s ním spokojená – i když mě občas štve – mám ho ráda. A když se chce, všechno jde..! Tento blog jsem vlastně téměř celý tvořila na svém Noteboočku a myslím, že se mi to celkem vede, ne? :-)

Miluju Plzeň !

22 zář

Nelituju a nikdy nebudu litovat toho, že jsem rozhodla jít na střední školu právě do Plzně. I když jsem si tam ze začátku připadala jako v jiné Galaxii, tak teď to tam miluju. Je tam všechno, nic mi tam nechybí, je to tam dokonalé. Jsem holka z vesnice, později z malého městečka a teď? Teď mám všechny velké obchody na dosah – OC Plaza – tam dojedu tramvají, Tesco – tam taky dojedu tramvají, Kaufland a DM – pár kroků od intru.. Plzeň je prostě skvělá..

Já, jakožto ta vesničanka jsem byla zvyklá, že když jsem vyšla ven, všichni se na mě dívali, musela jsem si dávat pozor na to, jak jdu, co si beru na sebe.. A v Plzni? Tam jdu po ulici a nikdo se na mě ani nepodívá, tam je každému jedno, co mám zrovna já na sobě.

Nedávno jsem takhle šla ve třičtvrtě na osm večer na intr, trošku pršelo, byla trošku tma a na hlavní byla kolona, autům svítila světla a do toho ten déšť, já se jen zastavila a usmála. Tohle bych u nás neviděla, ten pohled se mi líbil, vy to třeba nedokážete pochopit, ale je to tak, bylo to fajn.

K3R-NT ev. č. 312, 15.1.2007

Mám to město prostě fakt ráda..:-)

Tak kdy mě někdo z vás přijede navštívit? :-)